O TČM – Čínská medicína je celostní léčebná metoda, která má čtyři tisíce let starou tradici. Je velice otevřená všem novým směrům a postupům a nespočívá jen v hmatatelných a měřitelných jevech, jako je tomu u medicíny západní. Co je pomíjivé a neviditelné, má stejný význam jako to, co je měřitelné a viditelné. V průběhu mnoha staletí se rozšířila daleko za hranice svého původu a dnes je zastoupena na celém světě. Poskytuje filozofické základy příbuzným léčebným systémům v sousedních zemích Koreji, Japonsku a Vietnamu. Někteří lidé používají souhrnný pojem „ východní medicína“, pokud chtějí zahrnout všechny tyto směry. Její základní princip tvrdí, že celým tělem a okolním prostorem prostupuje univerzální životní energie qi. ( čchi). Pro západní medicínu žádné čchi neexistuje, protože je nehmotná a tudíž nezměřitelná. Člověk je zdráv , dokud čchi proudí vyrovnaně a harmonicky. Podle filozofického základu čínské medicíny vychází tok čchi z neustálé dynamiky dvou pólů jin a jang. Tato zákonitost platí pro celý vesmír.Obecně můžeme říci, že nejcharakterističtější jsou dva rysy : jedním z nich je celostní přístup k pojímání člověka. Člověk je chápán jako buňka v organismu vesmíru, která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům jako vesmír celý. Tatáž jednota pak platí i uvnitř lidského těla, kde jednotlivé jeho části jsou spojeny v jeden vzájemně propojený a ovlivňující celek. Druhým typickým rysem čínské medicíny je používání tzv. diferenciální neboli rozlišovací diagnostiky jako hlavní metody pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu a jeho konkrétních metod. Tato metoda velice pečlivě zkoumá a rozlišuje chorobné příznaky u každého člověka a každé nemoci, resp. i jejích jednotlivých stádií, zvlášť, a typické pro ni je, že léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž určuje jej vždy podle chorobných syndromů konkrétního člověka, zařazených do kontextu zkoumaných vztahů , a podle jejich případných průběžných proměn. Pokud u člověka zajistíme vyvážený poměr obou sil, tedy jinu a jangu - dokážeme vyléčit jeho choroby. To je jádro čínské medicíny. Její základy jsou univerzální a platí pro všechny. Čínský lékařský slovník používá také metafory z přírody jako oheň, země, dřevo, kov, voda, teplo, vítr nebo chlad. Čínské termíny se však liší od obecných významů těchto slov. Pro pochopení funkce vnitřních orgánů a jejich vzájemného působení s prostředím má zasadní význam podrobné studium teorie jin , jang a pěti elementů. ( více- www.chineseherbs.com).
Čínská medicína přikládala odedávna velký význam prevenci a neomezovala se jen na léčbu nemocí a zdravotních potíží. Přestože dovede v akutních případech nemoci léčit, prevence je vždy vhodnější. Čínské přísloví říká, že léčit nemoc je totéž jako kopat studnu, když máme žízeň. Zdraví není prostě jen absence chorobných příznaků, ale vitální, dynamický stav, kdy se cítíme dobře. Čínská medicína proto také ukazuje, co máme dělat, když se necítíme docela ve své kůži, tedy když netrpíme žádnou chorobou, ale také nejsme zcela zdrávi. Předchází pozdějším těžším poškozením a posiluje naši vitalitu. Na čínské medicíně je krásné, že poskytuje jasné, přitom však hluboké pochopení funkcí lidského těla a zároveň ukazuje, jak jsme propojeni se svým prostředím. Použitím určitých postupů je možno korigovat disharmonii a dosáhnout celkového posílení.
Čínské lékařství oceňuje západní medicínu v krizových situacích, ale snaží se vrátit k tradiční léčbě, jakmile je to možné.Cílem Tradiční čínské medicíny je v podstatě zachování zdraví u zdravého a navrácení zdraví nemocnému. Číňan definuje zdraví jako stav rovnováhy. Člověk by se neměl dohnat až k vyčerpání, protože to znamená plýtvání silami, které by měly zůstat zachovány pro dobu, kdy je bude skutečně potřebovat. Nepřekvapuje tedy, že stav zdraví je v čínských reklamách představován obrázkem zářivého starce šířícího kolem sebe svou vnitřní harmonii.
Na Čínu se můžeme dívat jako na stát ve státě, který se vyvíjel svým způsobem za zavřenými dveřmi. Vystačil si sám a přitom přinesl světu spoustu nových objevů. Nebudeme vypočítávat , na co všechno Číňané přišli dříve než ostatní
„ vyspělé“ země, protože spousta takových objevů není ještě dodnes „ objevena“ a doceněna. Patří k nim i Tradiční čínská medicína, které si Číňané cení jako svého národního pokladu, jako něčeho, co jim nikdo nevezme a nemůže vzít, neboť příslušným stylem myšlení disponují a operují pouze Číňané.
Od 19.století se Čína dostala pod stále sílící vliv západní civilizace, což se přirozeně promítlo i do oblasti medicíny. Vahou svých tisíciletími ověřených zkušeností i do hloubky propracované teorie se tradiční čínské lékařství dostalo do postavení regulérní disciplíny, která účinně pomáhá lidem navracet a udržovat zdraví. V tomto postavení dokonce už i překročila hranice původní oblasti působení a šíří se po celém světě, byť je z pochopitelných důvodů své odlišnosti zatím někdy přijímána zdráhavě a pomalu.
Dnes však již stěží může být pochyb o tom, že tento stav je jenom dočasný. Čínská medicína nám má příliš mnoho co říci, než aby zůstala nepovšimnuta či dokonce přehlížena.
Dnešní čínská medicína je výsledkem komplexního spojení teorie a praxe, myšlenkového bohatství a zkušeností. Neustále se vyvíjí a to z důvodu působení nových vlivů.V naší době stojí zejména v interakci se západním myšlením.
Je v zájmu nás všech, aby bylo myšlenkové bohatství 4000 let staré čínské medicíny dál uchováno živé.