PŮVOD A HISTORIE TČM – bohatství čínské filozofie, k níž patří i čínská medicína, nám nabízí nesmírný poklad vědění. Její počátky sahají do doby, kdy v každodenním životě hrály velkou roli magické formule a duchovní cvičení. Dnes to všechno mnoho lidí odmítá jako pověru, ale společnosti, které žijí ve spojení s přírodou a uchovaly si smysl pro nadpřirozeno, stále ještě uznávají jejich velikou hodnotu.
Archeologové našli akupunkturní jehly, které pocházejí z doby okolo roku 1000 př.n.l. a z téže doby pocházejí staré texty s odkazy na teorii jin a jang. Řada starobylých spisů popisuje dílčí aspekty čínské medicíny. První záznamy o pěti elementech vznikly již v době Válčících států ( 476-221 př.n.l.).
Nejstarší základní dílo, dodnes v čínské medicíně používané, Chuang-ti nej-ťing – „Vnitřní kniha Žlutého císaře“ byla sepsána ve 3 . století př.n.l.. Některé pasáže jsou však mnohem starší, možná až několik tisíc let. Legendární Žlutý císař prý vládl okolo roku 2700 př.n.l. řadě čínských kmenů, které si podrobil, a kniha je napsána formou dialogu mezi ním a jeho prvním ministrem Čchi-po. Tvoří ji dvě části, a to „Elementární otázky“ – Su wen - pojednávající o všeobecných souvislostech medicíny, zatímco „Duchovní osa“ ( zázračný čep – Ling - šu) pojednává o akupunktuře. Nej-ťing se stal biblí čínského lékařství. Obsahuje vědění z mnoha starších spisů a zřetelně ukazuje , že kořeny čínské medicíny tkví v taoistické mystice a šamanských praktikách. Z této části pochopíme, že stará čínská medicína nebyla medicínou jak ji chápeme dnes, tj. jenom jednou z disciplín llidského poznání, zaměřenou na léčení nemocí, ale že byla neobyčejně uceleným a širokým výkladem základních zákonitostí a principů chodu celého makrokosmu, a v jejich rámci i člověka. Druhá kniha Ling-šu, je zaměřena více na praktickou medicínu.
Nej-ťing v celých dějinách čínské medicíny, včetně současnosti, představuje zdroj, k němuž se obraceli všichni pozdější autoři. Všechny jeho podstatné zásady a teorie platí i dnes stejně jako platily před tisíci lety a že není co na nich měnit. Při naší představě vývoje lidstva a jeho poznání jako vzestupné linie od primitivních počátků k modernímu dnešku je to fenomén pozoruhodný a možná i trochu zneklidňující. Od té doby bylo napsáno mnoho knih, které dodnes používají studenti i čínští lékaři.
Druhým základním dílem čínské medicíny, které také pochází z doby před naším letopočtem je Nan-ťing – Kniha složitostí. Dílo je napsáno podobně jako Nej-ťing – formou otázek a odpovědí. Otázek je jedenaosmdesát a týkají se šesti větších okruhů – pulzové diagnostiky, síti drah oběhu čchi, vnitřních orgánů, nemocí a jejich syndromů, bodů používaných v akupunktuře a metod akupunktury.
Nejvýznamnějším lékařem jehož dílo ovlivnilo klinickou praxi na celá dvě následující tisíciletí, byl Čang Čung-ťing, vlastním jménem Čang Ťi. Na základě svých hlubokých znalostí i dlouholeté praxe napsal později své nejdůležitější dílo známé pod názvem Šang-chan-lun, doslova Pojednání o zranění chladem. V čínské medicíně to znamená, že se jedná o dílo pojednávající o horečnatých onemocněních způsobených vnějšími činiteli. Kromě toho vyvinul řadu známých bylinných směsí, mimo jiné i Jin Gui Shen Qi Wan k léčení obtíží ledvin. Velkým přínosem Čang Čung-ťingova díla jsou popisy jak sestavovat a kombinovat léčiva.
Další výraznou postavou čínské medicíny byl lékař- taoista Sun S´-miao. Celým svým srdcem se věnoval léčení nemocných a neodmítl nikoho, kdo vyhledal jeho pomoc. Celoživotním krédem tohoto člověka bylo, že lékař musí se stejným soucitem a stejně trpělivě a pečlivě léčit každého, ať je mladý nebo starý, bohatý nebo chudý, domácí nebo cizinec. Vynikal především v sestavování léčiv. Recepty připravoval jednotlivě vždy na základě podrobného vyšetření a stanovení přesné diagnózy. Jeho hluboké znalosti a skvělé výsledky ho natolik proslavily, že ho pozdější generace poctily titulem Jao-wang, Král léčiv. Velkou pozornost Sun S´-miao věnoval i praktikám pěstování života. Sám zdůrazňuje, že je třeba se zaměřovat především na tzv. Pěstování duchovní podstaty, tudíž na psychickou hygienu, očišťování nitra od žádostí, strastí a emocí, které způsobují chaos v cirkulaci životní síly, a tím se stávají závažnými příčinami rozličných onemocnění. Sun S´-miao krom jiných napsal dvě významná díla : Čchien-ťin jao-fang – Recepty za tisíc zlatých a Čchien-ťin i-fang – Doplňky k receptům za tisíc zlatých. První z nich popisuje více jak 5300 receptů na nemoci vnitřní, ženské, dětské atd, obsahuje dále i pojednání o akupunktuře a zejména moxibusci a některé návody na pěstování života. Doplňky pak k tomuto dílu přidávají i dalších 800 léků a 2000 nových receptů.
V 16.století napsal lékař Li Š´-čen žijící za dynastie Ming ještě dnes používanou knihu o bylinách, ve které popsal působení a aplikaci téměř 2000 léků. Dnešní studenti čínského lékařství i lékaři používají rovněž jeho klasické „studie o plusu“. Diagnóza pulsz zaujímá v čínské medicíně důležité místo a představuje dnes exaktní a diferencované umění.